Anhydritové podlahy a litý cement

Výběr vhodného materiálu - beton nebo anhydrit

Pří výběru materiálu pro lití podlahy je důležité předem definovat její účel a požadavky na ni. Potěr především plní funkci roznášecí vrstvy, která roznáší zatížení do podkladních vrstev, respektive do vrstvy tepelné či kročejové izolace.

Současně se anhydritový nebo cementový potěr používá pro krytí podlahového topení. Topné rohože předávají teplo do materiálu potěru a poté do podlahové krytiny.

Rozdíl mezi anhydritem a betonem?

Anhydrid je označení pro pojivo, které je vyrobeno odvodněním sádrovce. Anhydritová podlaha je směs kameniva, pojiva, tedy anhydridu, vody a dalších přísad.

Betonové, respektive cementové potěry jsou směsí cementu, jakožto pojiva, kameniva, vody a dalších přísad.

Anhydritové podlahy

Anhydrit se aplikuje ve formě tekutého potěru, velmi dobře tak vytváří rovinatou - samonivelační vrstvu a také výborně zatéká do všech mezer mezi podlahovým topením. Provádí se v tloušťce minimálně 35 mm nad rozvody podlahové topení. Anhydritové podlahy nejsou náchylné na smrštění a jsou dobře zpracovatelné.

Naopak k nevýhodám patří jeho omezená možnost využití v exteriéru a v podlahách s vysokým zatížením. Další nevýhodou je pomalé vysychání anhydridu, což je doprovázeno dlouhými technologickými přestávkami. I tak lze celý proces zkrátit a potěr po týdnu od provedení začít vysušovat zahříváním podlahového topení. Vrstva anhydridu je pochozí po cca 2 dnech.

V závislosti na kvalitě práce i materiálu samotného dosahují potěry pevnosti mezi 20 - 30 MPa v tlaku a v rozmezí mezi 4 - 6 MPa v tahu za ohybu. Z pohledu vhodnosti pro podlahové topení má anhydritový potěr rychlou dobu náběhu tepla, tj. podlahové topení prohřeje vrstvu řadově během dvou hodin.

Betonové podlahy – potěrový beton

Pro betonové, respektive cementové potěry platí prakticky totožné fyzikální vlastnosti, liší se však technologickým postupem. Obecně platí, že čím více bude beton tekutý, tím lépe se s ním bude pracovat. Na druhou stranu, bude obsahovat více vody a bude se více smršťovat. Právě smršťování patří k jeho hlavním nevýhodám, proto je vhodné recepturu betonové směsi volit s rozumným množstvím vody a přísad.

I betonové potěry lze použít pro zalití podlahového topení. Oproti anhydridu mají cementové potěry vyšší akumulaci, ale naopak pomalejší dobu náběhu teploty. U pernamentně obývaných staveb nás však takový problém nemusí trápit.

Nespornou výhodou je také únosnost a možnost použití v extrémně vlhkých prostorech nebo v exteriéru. Vhodné jsou tak např. k bazénům, do garáží apod. Mohou být také vyztuženy ocelovou sítí či rozptýlenou výztuží v podobě drátků.

Nemalou pozornost je třeba věnovat ošetřování čerstvého betonu. Předejde se tak vadám a vzniku případných poruch v podlahových krytinách. Oproti anhydridu nemůžeme proces vysychání nikterak zrychlit. Je to přirozená součást procesu hydratace a zrání cementového kamene a tedy technologie samotné. Avšak proces zrání nemusí zákonitě stavbu zdržet, potěr je pochozí řádově po 2- 3 dnech od zhotovení.